PNF - Kabatova metoda
Kabatova metoda vznikla kolem r. 1960. Tuto metodu lze použít jen u člověka, který není mentálně postižený a má ze svého dětství zažité normální pohybové vzory. Pacient musí při cvičení spolupracovat. Metoda je založena na myšlence probuzení svalové aktivity z periferie. V této metodice není kladen přímý důraz na stabilizační zajištění trupu. Zralý jedinec vytvoří tuto stabilizační situaci spontánně, proto není v této metodice zdůrazněna. Nastavíme diagonální posturu hlavy, šíje, na ose trupu, na kořenu končetiny, po loket a akrum. Pohybový vzor se šíří z periferie ke kořenovým kloubům a k ose těla. Proto tato metodika není vhodná u malých dětí s diagnózou CTP. Diagonály mohou ale inspirovat fyzioterapeuta při cvičení s většími dětmi s touto diagnózou, ale klient nesmí být pod vlivem patologických TŠR.
Při cvičení Kabatovou metodikou pacienti:
- Cvičí v poloze na zádech, v poloze na břiše (na kraji stolu), vsedě na židli nebo ve stoji.
- Poloha kořenových kloubů a tím i ostatních kloubů je různá – vzniká princip svalové diferenciace. Musí ale splňovat diagonály udané v této metodice. Každá diagonála má flekční a extenční vzorec. Základní vzorce jsou prováděny buď s extendovanými nebo flektovanými loketními či kolenními klouby.
- Pohyb probíhá v diagonále tzn., že kříží osu těla, proběhne ve fyziologickém vzorci a má rotační složku. Pohyby jsou převzaty z přirozených pohybů zdravého člověka. Jsou to pohyby prostorové, při kterých pohyb probíhá v několika rovinách. Pohyby ve směru úhlopříček obsáhnou vždy 3 složky FPV v různých kombinacích. Flexe – extenze, abdukce – addukce, zevní rotace – vnitřní rotace. Každý pohybový vzorec má dvě krajní postavení v I. diagonále horní nebo dolní nebo v II. diagonále horní nebo dolní. Kombinace jsou důmyslné a je třeba metodiku studovat hlouběji a prakticky zvládnout techniku. Naši klienti tyto kombinace mentálně neobsáhnou. FT by ale měl umět pod tímto zorným úhlem hodnotit motoriku klienta, aby dosáhl dobrého kineziologického rozboru.
